HISTORIE

HISTORIE DOMU

ŠTAJNHAUS má renesančně barokní jádro a zcela jistě stál již na konci 16. století. V roce 1791 bylo domu přiděleno čp. IC (99 římskými číslicemi) a ulice nesla označení Quergasse.
Na mapách z roku 1824 nebo 1856 je již dům půdorysně situován prakticky ve stávající podobě, dokonce včetně drobné hospodářské stavby umístěné na dvorku jižně od domu.
V rámci přečíslování bývalé židovské obce Mikulov v roce 1923 bylo domu přiděleno nové popisné číslo 1162. Celý Mikulov tak dostal jednotnou řadu popisných čísel, do té doby bylo křesťanské a židovské město číslováno zvlášť.
Během požáru celé židovské čtvrti v roce 1926 byl dům částečně poničen a následně rekonstruován.
Podle Heimatbuchu byli v roce 1936 obyvateli domu Robert Eisen (holič), Leopold Elsinger (soustružník), Johann Elsinger (živnostník) a Antonia Lanzová (dělnice).Před 2. světovou válkou došlo v Mikulově k vystěhování naprosté většiny židovského obyvatelstva a po jejím skončení i k odsunu většiny obyvatelstva německého.
V roce 1945 byla Quergasse přejmenována na ulici Alfonse Muchy, v roce 1962 získal dům nové očíslování 300/13. Jako majitelé domu byli uvedeni Leopold Elsinger a následně Antonie Elsingerová.
V roce 2012 dům odkoupil stávající vlastník od původní španělské majitelky Marie Luisy Uribe a v průběhu let 2014 – 2017 dům zrekonstruoval do dnešní podoby.
Dům je zapsán jako kulturní památka podle příslušného zákona o státní památkové péči.

HISTORIE ŽIDOVSKÉ ČTVRTI

Počátky židovské obce v Mikulově sahají do období po roce 1421, kdy byli Židé vypovězeni vévodou Albrechtem V. Habsburským z Vídně a Dolních Rakous. Další příliv nastal po vyhnání Židů z moravských královských měst, především Brna a Znojma.Příslušníci židovské menšiny se usadili v ulici Za Hradem, zpočátku v sousedství křesťanských domů, které ale časem vykoupili a vznikla tak samostatná židovská čtvrť. Samosprávu s vlastním rychtářem a s dalšími výsadami mikulovským Židům udělil v roce 1591 Maxmilián z Dietrichsteina. V roce 1612 kardinál František Dietrichstein povolil Židům obchodovat s mikulovským vínem.
Postupně se mikulovská obec stala jednou z nejvýznamnějších na Moravě a byla sem také po svém vzniku před polovinou 16. století umístěna instituce moravského zemského rabína, který v Mikulově sídlil až do roku 1851. Celých tři sta let, od poloviny 16. do poloviny 19. století, byla mikulovská obec duchovním, politickým a kulturním centrem života moravských Židů.Podepsáním mnichovské dohody v roce 1938 připadlo území v oblasti Mikulova pod správu Velkoněmecké říše a již 30. září 1939 většina židovských (i českých) občanů Mikulov opustila. Po válce se do Mikulova vrátilo jen asi čtyřicet židovských spoluobčanů, kteří však pro svůj německý původ nebyli vítání a následně se vystěhovali do zahraničí. Tím prakticky skončila bohatá židovská historie kdysi tak významného jihomoravského města, které moravští i rakouští Židé nazývali Hvězdou Izraele.